dnes je 28.3.2024

Input:

Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání

17.3.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.5.3.2
Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání

Ing. Vítězslav Šťastný, CSc. a kolektiv

Normy vztahující se na revize a kontroly elektrických spotřebičů

Norma ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání vydaná v březnu 2005 nahradila v plném rozsahu předchozí normu ČSN 33 1610 z května 1999. V nové normě se kromě dalšího zásadním způsobem změnila tabulka lhůt pravidelných revizí spotřebičů (lhůty se rozdělily i podle třídy ochrany spotřebičů), vypustily se lhůty pro nepřenosné a připevněné spotřebiče, které jsou revidovány společně s elektrickou instalací. Zjednodušily se též formality spojené s kontrolami spotřebičů.

Norma ČSN 33 1610 v platném znění stanovuje způsob a rozsah

  • revizí elektrických spotřebičů po opravách nebo úpravách;

  • kontrol a revizí elektrických spotřebičů během jejich používání.

Norma platí pro

  • elektrické spotřebiče pro domácnost a podobné účely;

  • elektrická svítidla;

  • elektrická zařízení informační techniky;

  • přístroje spotřební elektroniky;

  • pohyblivé přívody a šňůrová vedení

  • elektrické a elektronické měřicí přístroje;

  • ostatní elektrické spotřebiče podobného charakteru.

Norma stanovuje postupy

  • kontrol a revizí na výše uvedené elektrické spotřebiče užívané v pracovním procesu, užívané ve veřejně přístupných prostorech a na spotřebiče poskytované formou pronájmu dalšímu uživateli;

  • revizí na všechny výše uvedené elektrické spotřebiče po jejich opravách nebo úpravách před předáním uživateli;

  • revizí na všechny výše uvedené elektrické spotřebiče, které byly dříve užívány a jsou uváděny znovu na trh.

Norma se nevztahuje na elektrické spotřebiče podléhající zvláštním předpisům, kterými jsou

  • elektrická zdravotnická zařízení;

  • elektrická zařízení do prostorů s nebezpečím výbuchu;

  • strojní zařízení, svářečky;

  • elektrická technická zařízení podléhající vyhlášce Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb.

Poznámka:

Pro účely ČSN 33 1610 se rozumí:

Revizí elektrického spotřebičesouhrn úkonů, při kterých se prohlídkou, měřením a zkoušením zjišťuje stav spotřebiče z hlediska bezpečnosti. Součástí revize spotřebiče je vypracování dokladu o revizi.

Kontrolou elektrického spotřebičečinnost, při které se prohlídkou a zkouškou chodu zjišťuje technický stav spotřebiče.

Prohlídkou elektrického spotřebičepohledové posouzení stavu elektrického spotřebiče z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem.

Měřením elektrického spotřebičeověření elektrických parametrů z hlediska bezpečnosti před úrazem elektrickým proudem provedeným měřením.

Zkouškou choduověření funkce ovládacích prvků a poslechové posouzení hlučnosti.

Opravou elektrického spotřebičečinnost, jejímž cílem je obnovení provozuschopnosti a bezpečnosti spotřebiče, při níž, je-li to nutné, dochází k výměně dílů nebo částí spotřebiče. Při opravě se předpokládá otevření spotřebiče.

Úpravou elektrického spotřebičeproces, při kterém dojde ke změně původního spotřebiče; týká se i úpravy softwaru (programového vybavení), která způsobí změnu režimu činnosti elektrického spotřebiče. Netýká se úprav povolených uživateli výrobcem, ani výměny částí, k níž není nutno použít nářadí (např. výměna prodlužovacího nebo pohyblivého nebo odpojitelného přívodu atp.).

Rozdělení elektrických spotřebičů podle užívání

Podle způsobu používání a z hlediska navazujících lhůt pravidelných kontrol a revizí se elektrické spotřebiče zařazují do pěti skupin.

  • Skupina A – spotřebiče poskytované formou pronájmu dalšímu provozovateli nebo přímému uživateli;

  • Skupina B – spotřebiče používané ve venkovním prostoru (na stavbách, při zemědělských pracích atp. – takové užívání spotřebičů, při kterém je uživatel a spotřebič vystaven vnějším atmosférickým vlivům);

  • Skupina C – spotřebiče používané při průmyslové a řemeslné činnosti ve vnitřních prostorách;

  • Skupina D – spotřebiče používané ve veřejně přístupných prostorách (školy, hotely, kluby atp.);

  • Skupina E – spotřebiče používané při administrativní činnosti.

Poznámka:

Pro účely ČSN 33 1610 se rozumí:

Provozovatelem elektrického spotřebičeprávnická nebo fyzická osoba, která vlastní nebo pronajatý elektrický spotřebič poskytuje k činnosti jeho přímému uživateli, nebo jej sama přímo užívá.

Uživatelem elektrického spotřebičeosoba, která elektrický spotřebič přímo užívá k činnosti.

Provádění revizí a kontrol elektrických spotřebičů

Revize elektrických spotřebičů zajišťuje

  • jejich provozovatel – v případě dlouhodobého pronájmu jejich uživatel:

    • vždy při každé předpokládané nebo zjištěné závadě (např. při podezření na poškození proudem, nárazem, tekutinou atp.) k ověření jejich stavu z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem;

    • pravidelně ve lhůtách stanovených dále uvedenou tabulkou.

  • opravář (právnická nebo fyzická osoba) – vždy po jejich opravě , rekonstrukci nebo úpravě.

  • prodejce u použitých elektrických spotřebičů, které jsou znovu uváděny na trh.

Kontroly elektrických spotřebičů provádí jejich uživatel vždy před použitím. Provozovatel elektrického spotřebiče provede prokazatelně poučení uživatele o rozsahu kontrol příslušných používaných spotřebičů. Poučení je nutno provádět vždy při předání elektrického spotřebiče uživateli a opakuje se dle vnitřního předpisu provozovatele spotřebiče.

Pro elektrické spotřebiče skupiny užívání D, se lhůta kontroly "před použitím“ vztahuje na zahájení činnosti (např. výuky ve škole atp.) nebo před poskytnutím dalšímu uživateli (např. dalšímu hostu v hotelovém pokoji atp.).

Poznámka:

Pro účely ČSN 33 1610 se elektrické spotřebiče rozlišují a definují takto:

Elektrický spotřebič držený v rucepřenosný spotřebič určený k tomu, aby byl během normálního používání držen v ruce, přičemž případný motor je nedílnou součástí spotřebiče.

Přenosný elektrický spotřebičspotřebič, kterým se při práci manipuluje, nebo jiný než připevněný spotřebič o hmotnosti menší než 18 kg.

Připevněný elektrický spotřebičspotřebič, který je určen k používání, když je připevněn k podložce nebo jiným způsobem zajištěn na určitém místě.Pravidelné revize se provádějí společně s elektrickou instalací.

Nepřenosný elektrický spotřebičspotřebič, který není přenosný, nebo spotřebič, který je trvale připevněn. Pravidelné revize se provádějí společně s elektrickou instalací.

Maximální lhůty pravidelných revizí elektrických spotřebičů držených v ruce a přenosných:

Skupina spotřebičů podle užívání Třída ochrany spotřebiče Spotřebiče držené v ruce Přenosné spotřebiče
A Před vydáním spotřebiče provozovateli nebo uživateli a dále podle skupiny jejich užívání
B I 3 měsíce 6 měsíců
II a III 6 měsíců
C I 6 měsíců 24 měsíců
II a III 12 měsíců
D I 12 měsíců 24 měsíců
II a III
E I 12 měsíců 36 měsíců
II a III
Poznámky k tabulce:
V případě používání elektrických spotřebičů jako ručního elektrického nářadí jsou lhůty pravidelných revizí odvozeny podle pracovního využití ve smyslu ČSN 33 1600 - kapitola 3 a článek 4.1.
Při určování revizních lhůt podle ČSN 33 1600 a/nebo ČSN 33 1610 se uplatňují lhůty, které jsou kratší.
Revize a kontroly se vztahují i na prodlužovací pohyblivé přívody nebo oddělitelné pohyblivé přívody, které jsou považovány za elektrické předměty třídy ochrany II. V případě, že obsahují ochranný vodič, ověřuje se jeho celistvost a odpor.
Pevně připojené pohyblivé přívody se zásadně revidují ve lhůtách stanovených pro příslušný spotřebič. Ostatní pohyblivé přívody (prodlužovací a oddělitelné) jsou považovány za spotřebiče držené v ruce.
Druhy pohyblivých přívodů podle provedení upřesňuje ČSN 34 0350 v § 3522 pod body a) až d).
Elektrické spotřebiče provozované v záruční lhůtě (stanovené zákonem, výrobcem nebo prodejcem) se revidují pouze v rozsahu nevyžadujícím zásah do jejich konstrukce. Prohlídka se provádí v rozsahu článku 6.3.1 – ČSN 33 1610 , a dále se provádějí měření elektrických parametrů.

Rozsah revizí a kontrol elektrických spotřebičů

Při provádění revizí a kontrol elektrických spotřebičů podle ustanovení článků ČSN 33 1610 je nezbytné respektovat též příslušné požadavky obsažené v průvodní dokumentaci daného spotřebiče, obsahující návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, požadavky na kontroly a revize spotřebiče případně další, aby bylo spolehlivě ověřeno, že kontrolovaný a revidovaný spotřebič svými parametry odpovídá průvodní technické dokumentaci výrobce a je ve stavu, který neohrožuje bezpečnost osob, hospodářských zvířat a věcí.

Postup revize elektrických spotřebičů třídy ochrany I, II a III je schematicky znázorněn v přílohách normy ČSN 33 1610 . Jednotlivé kroky – úkony postupu se doporučuje provádět v pořadí uvedených ve schématech normy. Ke každému dalšímu kroku se přistoupí, jestliže spotřebič vyhověl při kroku předchozím – na základě výsledku předchozího kroku.

REVIZE ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ

Revize elektrických spotřebičů sestává z dále uvedených úkonů jejichž provedení – postup při revizi spotřebiče je stanoven následovně

  • prohlídka;

  • měření;

  • zkouška chodu;

  • kontrola označení spotřebiče;

  • vypracování dokladu o provedené revizi.

  1. Prohlídka elektrického spotřebiče se při revizi provádí jako první a to v rozsahu čl. 6.3.1 ČSN 33 1610. Kontroluje se např., zda nejsou mechanicky poškozeny kryty, držadla, ovládací prvky tak, aby byla snížena ochrana před nebezpečným dotykem. Izolace pohyblivých přívodů (pevných, oddělitelných, prodlužovacích) nesmí být poškozena, zpuchřelá nebo nadměrně ztvrdlá. Nesmí být poškozeny vidlice, nástrčky a pohyblivé zásuvky přívodů, u spotřebičů třídy ochrany II a III musí být neoddělitelně spojeny s pohyblivými přívody. Kontroluje se stav větracích otvorů. Dále se spotřebič důkladně prohlédne podle možností daných konstrukčním provedením v souladu s návodem výrobce, tj. dle možnosti demontáže a zpětné montáže krytu spotřebiče. Podrobnější prohlídka se provádí zpravidla při revizi po opravě spotřebiče – viz čl. 6.3.2 normy.

    Při prohlídce se zjistí třída ochrany spotřebiče, resp. zda pohyblivý přívod ke spotřebiči je s ochranným vodičem, a podle výsledku tohoto zjištění se volí další postup revize.

  2. Měření elektrického spotřebiče – základní postup měření a náhradní postup měření.

    Základní postup měření je stanoven pro spotřebiče, které je možno pro účely měření odpojit od sítě. Náhradní postup měření je stanoven pro spotřebiče, které za účelem měření není možno v době termínu revize odpojit od sítě.

I. ZÁKLADNÍ POSTUP MĚŘENÍ

Základní postup měření

  1. Měření odporu ochranného vodiče

U všech spotřebičů s ochranným vodičem se provádí zkouška (změření odporu) ochranného vodiče.

U elektrických spotřebičů třídy ochrany I se měření odporu provede mezi ochrannou zdířkou vidlice a přístupnými neživými částmi spotřebiče spojenými s ochranným vodičem včetně příslušného pohyblivého přívodu, za pomoci zdroje o střídavém nebo stejnosměrném napětí 4 až 24V, proudem minimálně 0,2A (max. 10A).

Ochranný vodič musí být spolehlivě připojen. Odpor ochranného vodiče, měřený mezi ochrannou zdířkou vidlice pohyblivého přívodu a přístupnými vodivými neživými částmi spotřebiče spojenými s ochranným vodičem, nesmí být větší než

  • 0,3 Ω při délce přívodu do 5 metrů;

  • 0,1 Ω se připočte na každých dalších započatých 7,5 metrů délky přívodu.

Během měření se doporučuje vodičem přívodu pohybovat zejména u konců, přičemž se kontroluje, zda naměřená hodnota přitom nevykazuje výrazné změny.

Poznámka:

ČSN 33 1610 upřesňuje postupy měření odporu ochranného vodiče v čl. 6.4 a v informativní příloze C na obr. 1, 2. V článku 6.2 pod bodem 2 aa) zmiňuje norma postup ověření ochranného vodiče, je-li jím vybaven spotřebič třídy ochrany II.

Požadavky na měřicí zařízení pro měření odporu ochranného vodiče stanovuje norma v normativní příloze E pod body E.1 a E.2.

  1. b) Měření izolačního odporu

Izolační odpor se zjišťuje pomocí měřičů izolačního odporu stejnosměrným proudem se zdrojem, jehož jmenovité napětí je nejméně 500V při zatížení 1 mA po dobu 5 až 10 sec.

Izolační odpor se měří

  • u spotřebičů třídy ochrany I mezi živými částmi a neživými částmi a popř. přístupnými vodivými částmi;

  • u spotřebičů třídy ochrany II mezi živými částmi a přístupnými vodivými částmi;

  • u spotřebičů třídy ochrany III mezi živými částmi a přístupnými vodivými částmi;

  • u prodlužovacích nebo oddělitelných pohyblivých přívodů mezi ochranným vodičem a krajním vodičem (posuzuje se jako spotřebič třídy ochrany II);

  • u transformátorů třídy ochrany I a II mezi živými částmi vstupního obvodu a živými částmi výstupního obvodu (posuzuje se jako spotřebič třídy ochrany II); u transformátorů třídy ochrany I se měří ještě mezi pracovními vodiči a ochranným vodičem (posuzuje se jako spotřebič třídy ochrany I).

Poznámka:

Dle ČSN EN 61140 ed.2 (33 0500) se uvedenými výrazy rozumí:

živá částvodič nebo vodivá část určená tomu, aby při normálním provozu byla pod napětím, včetně středního vodiče, ale podle úmluvy nezahrnuje vodič PEN, nebo PEM nebo PEL.

neživá částvodivá část zařízení, které se lze dotknout a která není obvykle živá, ale může se stát živou v případě poruch základní izolace.

Změřený izolační odpor elektrického spotřebiče nesmí být menší než hodnoty v dále uvedené tabulce. Při měření musí být zapnuty všechny spínače, regulátory atp. měřeného spotřebiče pro bezpečné a úplné změření izolace mezi všemi částmi. Měření odporu izolace se provede vždy mimo případy:

  • kdy elektrický spotřebič je vybaven částmi (relé, stykače, elektronické spínání atp.), které při odpojení od síťového napájení se přestaví do polohy neumožňující změření izolačního odporu celého spotřebiče;

  • kdy elektrický spotřebič obsahuje části, které by při přiložení stejnosměrného napětí 500V mohly být poškozeny nebo úplně zničeny

Minimální hodnoty izolačních odporů elektrických spotřebičů:

     
Spotřebič třídy ochrany Izolační odpor spotřebičů (MΩ)
držených za provozu v ruce ostatních
I 2 tepelných s příkonem nad 3,5 kW 0,3 2)
ostatních 1
II 7 1) 2
III 0,25 0,25

Poznámka:

ČSN 33 1610 upřesňuje postupy měření izolačního odporu v čl. 6.5 a v informativní příloze C na obr. 3, 4, 5.

Požadavky na měřicí zařízení pro měření izolačního odporu stanovuje norma v normativní příloze E pod body E.1 a E.3.

  1. c) Měření unikajících proudů

Měření izolačního odporu je jedna z metod zjišťování stavu dielektrika (izolace), které odděluje živou a neživou část elektrického spotřebiče. Vzhledem k tomu, že se izolační odpor měří stejnosměrným proudem se zdrojem, jehož jmenovité napětí je nejméně 500 V při zatížení 1mA, může být tento způsob ověřování u některých spotřebičů nepoužitelný bez rizika jejich poškození. Proto jsou v normě ČSN 33 1610 doporučeny další náhradní metody ověřování izolačního stavu izolace elektrického spotřebiče. Jedná se o metody měření unikajících proudů, což je v podstatě stále měření izolačního odporu s tím rozdílem, že je vyhodnocován jiný elektrický parametr – proud, namísto odporu.

Unikající proud spotřebiče je proud složený z konstrukčního unikajícího proudu (tj. proudu unikajícího do neživých částí nebo do cizích vodivých částí a do země u nepoškozeného spotřebiče) a z možného poruchového unikajícího proudu (proud za normálních provozních podmínek v nechtěné vodivé dráze).

Unikající proud se může projevovat jako proud ochranným vodičem i jako dotykový proud.

Pokud bylo měření izolačního odporu technicky možné a jeho provedením se ověřil vyhovující stav izolace elektrického spotřebiče, provede se:

  • u spotřebičů třídy ochrany I měření proudu protékajícího ochranným vodičem, případně měření náhradního unikajícího proudu;

  • u spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých částí spotřebičů třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k ochrannému vodiči, změří se dotykový proud.

Pokud nebylo měření izolačního odporu technicky možné, nebo též u spotřebičů s topnými články, u nichž byl výsledek měření izolačního odporu nevyhovující, nebo též u zařízení informační techniky, provede se:

  • u spotřebičů třídy ochrany I měření proudu protékajícího ochranným vodičem (neuplatňuje se měření metodou náhradního unikajícího proudu);

  • u spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých částí spotřebičů třídy ochrany I, které jsou přístupné dotyku, avšak nejsou připojeny k ochrannému vodiči, změří se dotykový proud.

Poznámka:
Měření izolačního odporu elektrického spotřebiče není technicky možné, je-li např. spotřebič vybaven částmi (relé, stykače, elektronické spínání atp.), které se při vypnutí ( odpojení od síťového napájení) přestaví do polohy neumožňující změření izolačního odporu celého spotřebiče – měří se pouze izolační odpor přívodu.

K jednotlivým metodám měření unikajících proudů prováděných při revizi (jako součást revize) elektrických spotřebičů stanovuje ČSN 33 1610 dále uvedené základní podmínky a požadavky.

  1. ca) Měření proudu protékajícího ochranným vodičem

Proud protékající ochranným vodičem je proud, který protéká ochranným vodičem elektrických spotřebičů třídy ochrany I (měří se proud protékající ochranným vodičem při přiložení síťového napětí spotřebiče třídy ochrany I).

U spotřebičů, které lze uložit izolovaně (postavením spotřebiče na izolační podložku) se měří přímo proud protékající ochranným vodičem spotřebiče. Mimo přívodu síťového napětí nesmí být připojen žádný další přívod, který by mohl způsobit překlenutí na zem (podmínka se vztahuje i na vodovodní, plynové, anténní přípojky, včetně vedení pro přenos dat).

U spotřebičů, které nelze uložit izolovaně, se zjišťuje proud protékající ochranným vodičem nepřímo jako rozdílový proud (součet okamžitých hodnot všech proudů, které na straně síťového vstupu – připojení spotřebiče, protékají všemi pracovními vodiči spotřebiče).

Uvedená měření je třeba opakovat při záměně fázového vodiče L

Nahrávám...
Nahrávám...